V patnácti letech jsem strávil léto v Perche u tety, jejíž dům shromažďuje mé vzpomínky od dětství.
Všichni ostatní dospělí, kteří toho léta chyběli, mě teta a její manžel jednoho večera vzali na koktejlový večírek, k nějakým poměrně elegantním přátelům, kteří měli, jak si dobře pamatuji, určitou hbitost při zvedání loktů.
Obyčejný rasismus přetrvával od dětství
Bavil jsem se dobře, protože se mi líbila přítomnost dospělých a alkoholická atmosféra. Moje teta mě představila svým přátelům, Pařížanům, kteří trávili víkendy v Perche.
Jeden z nich ke mně přistoupil, jemně mě stiskl po tváři a dodal:
„Jak krásná je tato malá afghánská dívka!“ "
Nikdy nezapomenu na tuto reflexi, která kromě toho, že se vážně mýlil o mém původu, měla něco znepokojujícího, aniž bych opravdu věděl, jak na to dát slova.
Velmi rychle jsem si uvědomil, že problémem bylo omezit se na svou fyzickou zvláštnost (barvu pleti a své rysy) místo toho, abych se považoval jednoduše za lidskou bytost.
Byla jsem mladá dívka „ne odsud“, a ačkoli tón tohoto gentlemana pro mě vypadal spíš jako fascinace než odpor, choval se ke mně odlišně kvůli mé barvě pleti a mých funkcí.
Za pár slov se mu podařilo vyvolat pocit zvědavého zvířete, učeného opice.
V roce 2008 trochu překvapivé, ale hej.
Omezit člověka na jeho fyzické a etnické vlastnosti
Jako dítě jsem si již všiml, že jsem navštěvoval školu složenou z 98% bílých studentů, že můj původ vzbudil velký zájem o ostatní děti , zejména o chlapce.
Zejména jeden z nich na mě pravidelně křičel: „Ahoj, Číňane.“
Nejen, že se příliš mýlil o mém původu, ale také vyslovil tuto větu intonací obvykle vyhrazenou pro urážky.
Co ho povzbudilo, aby si vybral Čínu? Moje oči se natáhly, což v té době moji soudruzi nazývali uzdy.
Pamatuji si, že jsem jednou tomuto malému chlapci vysvětlil, že vůbec nejsem Číňan, ale že můj táta pocházel z Mauricia, krásné země v Indickém oceánu, kde si hnízda dělali kanárci.
Vysvětlení, že dítě nemělo absolutně co otřást, protože mi celý zbytek CP říkal „La Chinoise“, s úžasným opovržením tak malým dítětem.
V článku publikovaném na Rockie před několika týdny podrobně rozluštím, jak tento typ fráze ve mně vyvolal velmi houževnatý komplex o mé barvě pleti a mé postavě obecně .
Ani černý, ani bílý, strávil jsem velkou část svého života trpěním původem, který lidé nedokážou identifikovat, což vzbuzuje neustálý a únavný zájem.
Moje barva pleti, spolu s mými rysy a mým jménem, jsou předmětem všech otázek.
Co kdyby se ke mně zacházelo jako s člověkem, ne jako s velikým mesticem ve jménu jedovaté rostliny?
Večer obyčejný rasismus
V roce 2021 jsem byl na studentské párty v mizerném baru, který hrál Pitbull, aby nasytil reproduktory, když jsem potkal první osobu, která mě srazila z pantů.
Daleko od pobavení velmi mužnou atmosférou hospody, kde všechny obrazovky ukazovaly staré fotbalové zápasy, jsem šel kouřit cigaretu do kuřácké místnosti se dvěma přáteli.
Vrhl se na mě chlápek, zíral na mě ve směsi touhy a opovržení, než se mě nejpřirozeněji zeptal:
„ Odkud jsi?“ "
Odpověděl jsem podrážděně, že jsem Francouz a narodil jsem se v 15. pařížském okrsku.
"Ne, ale tím nemyslím." Odkud jsi ? "
Než jsem mu vůbec mohl říct, že místo, kde se narodili moji rodiče, se ho netýká, protože jsme nevychovávali prasata společně a on si ani nenašel čas, aby pozdravil, on pokračování:
„Počkej, myslím, do toho!“ Jsi Španěl? Ach, počkej, egyptský? Nebo snad Libanonci? "
Ale co ??
Od nynějška můj původ, jmenovitě moje osobní historie, historie mých rodičů, jejich setkání, jejich potenciálních obtíží způsobených zeměmi vzdálených rezidencí, jejich integrace: to vše se stalo jednoduchou hrou pro člověka, kterého jsem neznal ani Evu, ani Adama.
Od té doby se tento jev reprodukoval více než dvacetkrát. Alespoň.
Rozmazaná hranice mezi zvědavostí a agresivitou
Takže vím. VÍM, že záměr za touto otázkou není škodlivý.
Vím, že je to někdy dokonce pozitivní, a odhaluje touhu mého partnera, aby se o mě zajímal.
Co však tito lidé nechápou, a to je normální, protože ve škole se na koedukování dostává jen velmi malého vzdělání, je to, že redukce člověka na jeho fyzické vlastnosti a jeho barvu pleti tomu tak není. není ani více, ani méně než běžný rasismus.
D’après Jérôme Jamin, professeur de science politique à l’Université de Liège, ce racisme ordinaire est la conclusion de préjugés.
Il explique :
« Le préjugé est d’abord un jugement, une conviction produite par un individu ou un groupe avant même de disposer de la connaissance nécessaire pour se faire une opinion ou une idée en la matière.
Face à une menace, à une situation que l’on ne contrôle pas ou que l’on ne comprend pas, le préjugé peut mobiliser du racisme ordinaire, c’est-à-dire une association plus ou moins inconsciente d’éléments négatifs avec la couleur de peau, l’origine ou la culture d’un groupe d’individus. »
Je trouve que le terme de « micro-agressions » racistes définit très bien ce que je ressens lorsqu’on me demande d’où je viens avant même de me dire bonjour.
Le « tu viens d’où ? » est lassant même lorsqu’il n’est pas méchant
Je le redis : je sais que ces interrogations sont rarement malveillantes.
Souvent, un « tu viens d’où » est prononcé avec une curiosité joviale, qui démontre la bienveillance totale de l’interlocuteur ou de l’interlocutrice (plus rarement dans mon cas).
Alors, je ne m’énerve quasiment jamais, j’essaie de faire, du mieux que je peux, de la pédagogie en expliquant pourquoi il est selon moi déplacé de poser cette question à une personne que l’on ne connaît pas.
Je me heurte souvent à de l’incompréhension, mon interlocuteur étant persuadé que sa démarche ne témoigne que de l’intérêt pour ma « différence », comme je l’ai expliqué plus haut.
Parfois, heureusement, j’ai un partenaire de discussion qui ne demande qu’à être davantage éveillé, et nous entamons alors ensemble des discussions passionnantes !
Tinder et le racisme ordinaire
Le lieu où j’ai sans aucun doute le plus de réflexions sur mes origines demeure Tinder.
En effet, jouer au grand jeu des origines semble être la carte préférée des hommes qui m’abordent, en se pensant originaux.
Et honnêtement, je n’ai pas le temps de faire de la pédagogie sur Tinder !
Je supprime donc tout mec qui commence par un : « Eh c’est quoi tes origines ? » et dresse ensuite la liste des pays d’où je pourrais venir.
Heureusement, j’aurai désormais deux articles à envoyer à tous ces hommes qui pensent flatteur de m’attribuer des origines imaginaires, avant de les rayer complètement et définitivement de l’application.
Qui sait, peut-être que ça les fera réfléchir ?
