Aktualizace 27. října 2021 - Tento článek a vášnivé debaty kolem inkluzivního psaní jsou téměř rok staré, ale mylné představy a karikatura tohoto způsobu přístupu k psanému jazyku trochu nezestárly.
Tento týden v BibliObs publikuje David Caviglioli text, který chce být „psán inkluzivním způsobem“, aby ukázal, že je samozřejmě těžký a nečitelný.
Problém: jeho text není psán inkluzivním písmem, je psán zcela neutrálně. Nuance velikosti. Abych to pochopil, mohu jen vyzvat své čtenáře, aby pokračovali ve čtení níže.
Slibuji, že je to čitelné: moje články byly psány takto více než 5 let a ještě mě francouzská akademie nezavěsila.
„Redaktoři těchto novin se obávají, že se obávají, že včetně psaní bude moje články nepochopitelné. Křičím: ale ty jsi blázen! · S! "
David Caviglioli https://t.co/eZunpZcwLY
- BibliObs (@BibliObs) 25. října 2021
Zveřejněno 22. listopadu 2021 - Inkluzivní psaní způsobilo, že v posledních několika týdnech roku 2021 vytékalo mnoho inkoustu, zejména od zveřejnění 7. listopadu fóra podepsaného 314 učiteli, kteří se zavázali učit pouze „ mužský převládá nad ženským “.
Sledoval jsem několik televizních debat, kde byla vytvořena stejná zkratka mezi inkluzivním psaním a epicenním psaním - například „všichni ředitelé • ices jsou povoláni“ je epicenní psaní, jedna nástroje používané k procvičování inkluzivního psaní.
Osobně to není forma, kterou používám. Raději bych napsal: „byli jmenováni všichni ředitelé“. Zde je věta v inkluzivním psaní bez epicénního psaní.
Na mademoisell se věnuji inkluzivnímu psaní od roku 2021, po zveřejnění tohoto článku Lady Dylan: Průvodce po nesexistickém jazyce.
Dnes jsou všechny naše články psány inkluzivním písmem. Po 5 letech praxe, která se tváří v tvář každodennímu životu hodně vyvinula, jsem byl pozván na kulatý stůl pořádaný společností Prisons La Une, která se zavázala k lepšímu zastoupení žen v médiích.
Záznam tohoto kulatého stolu je k dispozici na facebookové stránce kolektivu:
Pracoval jsem po boku Marie Kirschen, šéfredaktorky lesbické revue Well Well Well, Éliane Viennot, historičky a profesorky francouzské literatury, a Muriel Gilbert, redaktorky v Le Monde.
Tento článek je pro mě příležitostí k dalšímu rozvoji poznatků získaných během těchto 5 let praxe.
Pokud chcete rychleji najít pasáže debaty, které odpovídají bodům, které rozvíjím níže, zde jsou moje hlavní intervence ve videu:
- Proč v 7:52 trénovat inkluzivní psaní na mademoisell?
- V 35:00 se na Mademoisell uvádí do praxe How inclusive psaní
- Ve 42:00 příliš mnoho inkluzivity zabije inkluzivitu
- V 1:00:00 zpochybňujte své reflexy prostřednictvím inkluzivního psaní
- V 1:15:00 Balancing the gender to make the feminine exist
Proč cvičit inkluzivní psaní na ladyjornal.com?
Je to prostě logický krok. Počet čtenářů webu ladyjornal.com je převážně ženský.
Čteme samozřejmě také několika muži, naše čtenářství není stoprocentně ženské.
Podle pravidel francouzské gramatiky bychom však měli mluvit o „našich čtenářích“, přestože muži představují pouze menšinu našeho čtenářství.
Když mluvím se svým čtenářem, měl bych psát mužně. Je to pravidlo. Až na to, že použití tohoto pravidla vytváří zvláštní nesoulad!
Proto jsem se místo toho rozhodl použít pravidlo většiny: mluvím o čtenářkách slečny, to neznamená, že existují pouze ženy, znamená to, že čtenářka slečny je převážně ženská.
Lekce 1: Ženský není výlučný
Ženské médium, které píše v ženském, nic převratného: ženský tisk to již jako celek dělá. Našli jsme tik adresy srovnatelný s „ahoj dívkami“ youtuberů.
Ale proč by měla být ženská exkluzivní? Jsem žena a vždy jsem věděl, jak se poznat v generalizaci nebo v čísle v mužské podobě.
Byl jsem jedním ze studentů povolaných ke zkoušce, zaměstnanci společnosti, členy týmu. Aby bylo možné do této věty zahrnout, moje pohlaví nemusí ve větě existovat gramaticky .
Proč by konverzace neměla být pravdivá? Muži by nebyli schopni stejného mentálního cvičení, totiž identifikovat se ve větě sdružené v ženském?
Byli by vyloučeni z davu, nových rekrutů, zúčastněných stran? Ne samozřejmě. Je to tak, že na to nikdy nebyli zvyklí, ale nejsou toho schopni.
Miss čtenář je miss. Stejně jako čtenář mademoisell je mademoisell.
Lekce 2: Většinová dohoda má smysl
Mělo to být v roce 2021, rozhodně v době vydání knihy Eliane Viennotové: Ne, mužský převažuje nad ženským!
V této knize se historik a profesor francouzské literatury ohlíží za vznikem tohoto slavného pravidla, které jsme si všichni pamatovali, když jsme se ho učili na základní škole. A tam šok: ne, nebylo to tak vždy.
Takzvané „neutrální“ mužské pravidlo proto ne vždy zvítězilo a vždy se nezdálo „nejlogičtější“ ... ? https://t.co/eAUv4rVDmO
- Správný svět (@LeMonde_correct) 27. března 2021
Toto pravidlo je arbitráží Francouzské akademie s předpokládaným cílem maskulinizace jazyka. Poznání historie tohoto pravidla jej v mých očích zbavilo legitimity.
Takže mě naučili, že mužský trumfuje ženské, protože mě učili, že muži jsou silní a ženy jsou něžní, protože mě učili, že je normální a nutné jíst zvířata .
Feministická veganka, kterou jsem byla v roce 2021, se už nemohla zastavit před nekonečným „vždy jsme to tak dělali“: není to argument a toto prohlášení nemá žádnou autoritu ani legitimitu.
Pokud navíc použití tohoto pravidla vede k nelogickým výsledkům (viz bod č. 1), proč jej respektovat?
Začal jsem tedy ve svých dohodách uplatňovat pravidlo většiny. A nepamatuji si, že už jsem byl upozorněn na „chybu dohody“.
I uprostřed nejžhavější debaty o inkluzivním psaní prošel Le Monde.fr tímto titulem:
K tomuto titulu jsme neobdrželi žádné stížnosti: https://t.co/2fZJNRM8pz. Zdá se, že úzká dohoda čtenářům nevadí ...
- Správný svět (@LeMonde_correct) 28. března 2021
Lekce 3: Zamýšlím se nad významem svého psaní
Pokud už 5 let cvičím inkluzivní psaní, je to dobré, protože píšu přesně na ladyjornal.com a ne na Le Monde.fr.
mademoisell, se svým závazkem k hodnotám rovnosti a tolerance, se vší svobodou tónu a projevu ponechanou jeho editorům, je médiem, které vám umožní experimentovat a bavit se jazykem.
Inkluzivní psaní nepraktikuji pro militantní účel: nesnažím se změnit jazyk, aby byl méně sexistický.
Experimentuji s jazykem, abych vyjádřil realitu, překládal myšlenky a vyprávěl příběhy.
Živý jazyk se vyvíjí s využitím. Francouzská společnost byla velmi sexistická, stále je, i když fronta rovnosti postupuje. Mým cílem je co nejlépe podat zprávu o tomto vývoji.
Pokud se v současné době vede debata o inkluzivním psaní, je to také proto, že ženské subjekty jsou stále více přítomné, stále častější, viditelnější.
Tyto předměty však zůstávají v jazyce méně viditelné, což vytváří překvapivou mezeru. Vezměme si například název tohoto článku, publikovaného na L'Obs:
„Tous“ je neutrální množné číslo ... až na to, že článek hovoří hlavně o ženských obětích. Muži mohou být také oběťmi, rozumíme gramaticky.
Při čtení tohoto titulu však nerozumíme tomu, že problém se týká hlavně žen.
Tento faktor však zdaleka není detail ...
Lekce č. 4: Píšu, abych vás přiměl přemýšlet
Jako důsledek předchozí lekce mi moje praxe inkluzivního psaní také pomáhá přenášet tyto otázky, tyto myšlenky na ty, kdo mě čtou.
Například v této souvislosti použiji slavný střed: • (můžeme také použít střed, diskrétnější: ·).
Pokud napíšu „vedoucí firmy se sešli na konzultaci“, představujete si muže. V obleku a kravatě.
Uplatnění většinové dohody v tomto případě nám neumožňuje dekonstruovat stereotypy, které jsou hluboce zakořeněny v našich myslích. Vždy budu psát mužské podnikatele, maskérky, zdravotní sestry, chirurgy ...
Právě v těchto případech se uchýlím ke středu: ano, má to „narušit“ čtení. Protože pokud vidíte nápis „obchodní vedoucí se spojili“, představujete si muže A ŽENY.
Když napíšu „oběti se přihlásily“, když je „oběť“ ženské jméno, uvědomíte si, že byly ovlivněny jak muži, tak ženy.
Mým prostředním prostředkem není odstraňování genderových značek v jazyce, ale pouze narušení stereotypního čtení, které můžeme mít o světě kolem nás.
Možná se v budoucnu naše společnost zbaví genderových problémů, když se rovnost mezi ženami a muži stane realitou, když už nebinární lidé nebudou kuriozitami.
V této souvislosti tedy již nebude mít smysl přidávat značku pohlaví například ke kvalifikátorům „oběti“.
Nespecifikujeme barvu vlasů lidí, možná bude jednoho dne pohlaví ve společnosti stejně neutrální jako barva vlasů (vzhledem k zaměření, na které se stále zaměřujeme, to není snadné) například barva kůže).
Lekce 5: Nedělejte to zásadně
Pokud se vrátíte zpět do archivu mademoisell (vše je online), nepochybně najdete některé formy epicénního psaní, které sám považuji za barbarské.
Opakující se závorky, lomítka, pomlčky, středové body.
Dává to „všichni moji přátelé odešli prohlásit svou lásku svému manželovi, který byl velmi vnímavý k těmto pocitům“. Je to VELMI těžké, souhlasím.
Moje věta je z hlediska pohlaví jistě úplná. Ale pravděpodobně jsem touto větou ztratil část svého čtenářství.
Jaké je moje poslání? Nepíšu, abych hájil své principy, píšu, abych sdělil myšlenky.
Pokud mě moje praxe inkluzivního psaní odřízne od části mého čtenářství, protože jsem příliš zničil jazyk, pokud příliš komplikuji čtení, už nedonutím lidi myslet: Jsem Vyloučit.
Proto například nedávám do názvů střed: všichni lidé, kteří žádný neviděli, riskují, že svou pozornost zaměří na tuto postavu, spíše než na to, co říká název mého článku.
Pokud se pokusím přimět své čtenáře přemýšlet, ale odřízl jsem se od jejich části od názvu, selhávám ve své misi.
Lekce 6: příliš mnoho inkluzivity zabíjí inkluzivitu
V září 2021 padne e-mail do kontaktní schránky mademoisell. Je slepou čtenářkou, která používá software pro čtení upravený tak, aby mohl těžit z článků publikovaných na mademoisell.
Problém? Naše experimenty s psaní epicene, a zejména střední body, jeho software nerozpoznává.
To může být případ budoucího vývoje, ale v současné době v době obdržení tohoto e-mailu čelím čtenáři, který mi vysvětluje, že moje praxe takzvaného inkluzivního psaní to velmi konkrétně vylučuje. , přístup k mým článkům.
Chtěl jsem okamžitě opustit střed, po konzultaci s redakcí jsem zejména snížil frekvenci, s jakou se k němu uchýlím, a ujistil jsem se, že to opravdu potřebuji, aby lidé přemýšleli (viz bod č. 4 ).
Vložil jsem střed do „mých přátel“, protože to neruší čtení: odřízne tichou část slova, stopka je neporušená.
Vzdal jsem se „všeho“, abych dal přednost „všem těm“, nebo „všeho a všech“, pokud opravdu potřebuji zdvojnásobit (záleží na kontextu).
Mým cílem není bránit čtení, a přitom zajistit existenci ženského pohlaví, když je relevantní, že existuje.
Praxe, která tvrdí, že je inkluzivní, ale jejímž důsledkem je vyloučení části populace, není ve skutečnosti inkluzivní.
To platí pro lidi, kteří používají software pro čtení, stejně jako pro ty, kteří špatně ovládají francouzský jazyk a jejichž přístup k psaní by byl značně komplikován divokým množením středních bodů.
Toto pozorování uvádí také Un Odieux Connard v tomto příspěvku. (což zřejmě zaměňuje inkluzivní psaní a epicénní psaní; jeho argumenty zůstávají relevantní pro předmět inkluzivity).
Lekce č. 7: zpochybněte své automatismy
Hlavní lekce, kterou si odnáším z těchto 5 let inkluzivní praxe psaní, je přísný a pro novináře nesmírně prospěšný zvyk: zpochybňovat moje automatizační postupy .
Používám méně hotové fráze nebo lodní výrazy, ty, které už čteme téměř všude, protože je často obtížné je „začlenit“.
Často si uvědomuji, že jsou irelevantní, že možná je celá moje věta nadbytečná, že nepřidává nic konkrétního ani zajímavého.
O tom, co píšu, přemýšlím jinak.
Protože jsem byl čtenářem předtím, než jsem byl redaktorem, a drtivou většinu novin a webů píší muži pro muže - ať už „čtenář“ nebo „čtenář“, kterého se to týká. „adresa v„ gramatickém neutrálním maskulinu “, výsledek je v mých očích stejný: maskulinita dominuje v jazyce, ve výběru předmětů, v úhlech zacházení s subjekty.
Starám se tedy o výběr svých předmětů, o výběr svých úhlů, o způsob, jakým píšu své texty.
Přidávám ženský, i když jen k vyvážení, v rámci článku, podíl mužského / ženského.
Raději mluvím spíše o davu než o lidech, spíše o přítomných lidech než o účastnících, říkám, že bylo rozhodnuto spíše než rozhodnutí vlády, i když jen slyšet tuto ženskou tak vzácnou v jazyce .
Inkluzivní psaní v debatě
Jsem upřímně překvapen živostí debat, které v současné době vzbuzuje inkluzivní psaní. Ministr národního školství je proti, prohlašuje, že „je to velmi ošklivé“, předseda vlády právě zakázal jeho používání v oficiálních textech.
Samozřejmě slyším oprávněné obavy rodičů, kteří se obávají, že se jejich děti naučí různá gramatická pravidla podle přesvědčení svého učitele. Marlène Schiappa sdílí tuto rezervu, jak vysvětluje v tomto rozhovoru s Aude Lorriaux pro Slate.
Není překvapením, že v některých reakcích prudké opozice také existuje velká rezistence vůči změnám.
Existuje však také forma ideologické opozice vůči tomu, co představuje použití inkluzivního psaní. To znamená, publikace v září školního návodu psaném v inkluzivní písemně vzbudil reakcionáři.
„Agriculteur-rice-s“ a spol .: Učebnice pro CE2 napsaná ve feministickém stylu (včetně psaní) https://t.co/r1nWNIGrR1
- Marie-Estelle Pech (@MariestellPech) 22. září 2021
„Napsáno ve feministickém stylu“, tato nejvyšší svatokrádež. Myslím, že „předtím to bylo lepší“, když byly matematické problémy psány v receptech na vaření pro dívky, technické výpočty pro chlapce. Dobré časy, to!
V zásadě nejde o již zastaralé pravidlo gramatiky, ani interpunkční znaménko, které takové emoce vyvolává, zejména dnes u některých lidí.
Je to spíše myšlenka prozrazená rostoucí popularitou inkluzivního psaní: myšlenka, že ženy zaujímají stále více místa ve společnosti, na svém místě.
Živý jazyk se vyvíjí s používáním a není náhodou, že takový vývoj jazyka je v současné době předmětem debaty.
Místo ženského pohlaví ve francouzském jazyce přímo odráží vývoj, který zažívá také místo žen ve společnosti.
Tento článek, stejně jako většina článků publikovaných na mademoisell od roku 2021, byl napsán inkluzivním psaním. Bylo to opravdu tak ošklivé, složité, nečitelné, pitomost, jak někteří tvrdí?
Představuje tento článek skutečně „smrtelné nebezpečí pro francouzštinu“?
