Zveřejněno 10. května 2021
„Nezdědíme Zemi po našich předcích, půjčujeme si ji od svých dětí.“
Tato krásná zásada nám má připomínat odpovědnost všech z nás: odpovědnost zacházet s péčí a respektovat přírodní zdroje, které nejsou ani bezplatné, ani neomezené.
Jde jen o to, že neplatíme náklady na naši spotřebu přímo a že limitů bude dosaženo v budoucnosti, která se nebezpečně blíží.
Ale toto rčení naznačuje, že Země patří nám. Protože ho obsazujeme, dobyli bychom ho?
Co kdyby nám planeta nikdy nepatřila a kdybychom byli v zásadě jen jejími miliardami nájemníků?
Co kdyby pronajímatel Země chtěl svůj majetek zpět, protože naše smlouva brzy vyprší?
To je hypotéza, kterou představuje Nicolas Meyrieux ve své nové show „Stav areálu“ , kterou aktuálně hraje v Paříži ve čtvrtek, pátek a sobotu ve 20 hodin v Palais des Glaces.
Na jevišti se tvůrce La Barbe ujme role mimozemského realitního agenta. „Zgck“ pracuje v Planète Immo a dostává hovor od vlastníka Země.
Proto postupuje k předvolání lidí, aby provedli soupis příslušenství východu z Modré planety. A to nejmenší, co můžeme říci, je to, že máme VELMI špatnou promlčecí lhůtu pro získání zálohy ...
InventářNicolas Meyrieux najdete na jevišti, v jeho aktuálním stavu , jeho nové show.
Vystupuje ve čtvrtek, pátek a sobotu ve 20:00 v Petit Palais des Glaces do 30. června.
Nezdržujte se, abyste si popadli místa!
Mezi nadějí a cynismem inventarizuje naši situaci a staví nás proti zdi, aniž by se poučoval o morálních lekcích.
Jak jsme se dostali do takové situace? A co je zajímavější, jak se z toho dostat?
Aniž bych řekl více o obsahu této střízlivé jediné etapy a kterou vám mohu jen doporučit, chtěl jsem se zde podělit o to, co mě tato otázka stavu věcí inspirovala.
Majiteli, ztratíte chladnou hlavu
Na Zemi se chováme jako dobyvatelé, patroni těch míst, jejichž nepřátelství nás pravidelně připomíná, podle meteorologických jevů, nad nimiž nemáme žádnou kontrolu.
Zpochybnění této hypotézy, podle které vlastníme planetu, by nás mohlo vést k úplnému přehodnocení našeho vztahu ke zdrojům a především našeho vztahu k ostatním.
Jsme spolubydlící, soupeři
Teď nás považuji za obrovského spolubydlícího, kde by každý měl stejně jako ostatní právo používat kuchyň, zabírat podlahu ledničky a nikdy by neexistovala legitimita dovolávat se „Byl jsem tam“. před ".
U spolubydlícího nikdy neomezuješ přístup do společných prostor na osobu, která právě dorazila, pod záminkou, že tam starší byli dříve.
Proč na Zemi přijímáme privatizaci zdrojů, přivlastňování společných zdrojů národy nebo vládami, které na těchto místech založily své sousedství?
Pokud jsme všichni spolubydlící na Zemi, je v našem zájmu sdílet, žít společně a nechovat se, jako bychom byli soupeři.
Řeknete mi, že některé atmosféry spolubydlících jsou spíš jako studená válka než hippie tábor, samozřejmě.
Ale přesně řečeno, pak se jedná o byty, ve kterých atmosféra není příliš prodyšná ... Snažíme se z toho dostat, nebo vyhodit toxické prvky ...
Při společném soužití existuje myšlenka pěstování harmonie jako faktoru zlepšujícího kvalitu života.
Všem by nám prospělo, kdybychom se snažili žít lépe spolu, než abychom se snažili žít lépe než ostatní.
Zdroje mají být distribuovány, ne využívány
Pokud si dobře pamatuji, vždy mi bylo řečeno o „využívání přírodních zdrojů“. Země má zdroje, které jsou velmi užitečné, ale které si pro sebe docela žárlivě udržuje.
Musí být z něj vytrženi, z jeho vnitřností, z povrchu, z jeho větrů, z lesů, aby si je mohli užít.
Opět to byla myšlenka, že jsme dobyvateli nepřátelských míst. Tato logika je však stejně neproduktivní, jako kdybychom vedli patovou situaci proti našemu vlastnímu bytu.
Například tlačíte teplo na VĚTŠÍ, než se snažíte lépe izolovat tepelné ztráty? A když dojde k úniku, usuzujete tím: koho to zajímá, na jiném kohoutku je spousta vody?
Takové chování by bylo absurdní! A přesto je to víceméně to, co děláme ve velkém měřítku, se zdroji planety:
- nadměrné využívání zdrojů bez racionalizace toho, co se vyčerpává
- neexistence obav o existující škody nebo škody způsobené naším jednáním
- zbavení moci způsobené iluzí hojnosti
Problém je v tom, že kdo nakonec zaútočí? My, bez ohledu na to, co. V bytě by změnu chování nevyhnutelně potvrdilo přijetí účtů za vodu a elektřinu.
Akce, reakce: opravíte únik a lépe zaizolujete svůj byt.
Ale v životě to budou následující generace, které obdrží „účet“ za škody, které způsobíme, a ty, které necháme hnít, protože nás to tak přímo neobtěžuje.
Stručně řečeno, kdyby byla Země obrovským společným bytem, na chvíli bych vykopl velké znečišťovatele, nebo že bych se rozhodl přesunout sám.
Jak to v reálném životě není tak snadné, jak na to reagujete?
Pokud byla Země sdíleným bytem, jak se změnit?
Nikdo z mých spolubydlících se nezlepšil tím, že nechal pasivně-agresivní post-it na lednici.
Nepočítám tedy ani s diplomatickými záminkami, že zahájím tolik potřebnou změnu.
Hodně věřím v jednotlivé iniciativy, i když si jasně uvědomuji jejich limity.
Použít metaforu sdíleného bytu: Už jsem obsadil velmi zkažené byty, to znamená špatně izolované, příliš chamtivé po energii, špatně optimalizované.
Federujte jednotlivé iniciativy prostřednictvím konzultací
Pokud spolu nevycházíme, je to katastrofa: exploduje účet za energii (protože každý zvýší vytápění podle svého pohodlí), nebo pokud někdo šikanuje ostatní, všichni bude trpět zimou.
Pokud spolubydlící mluví a jsou upřímní v tom, co je pro ně důležité, může být harmonie pro každého výhodná. Například u jednoho z mých spolubydlících velmi špatně izolovaného, ale vytápěného plynem (tak velmi nákladného), jsme se dohodli takto:
- Jsme se dohodli na tom, kolik jsme ochotni platit za účty za energii
- Na tomto základě jsme odhadli, kolik času na topení jsme mohli v měsíci aktivovat
- Nous nous sommes concertées pour identifier des moments prioritaires (le matin pour le petit déjeuner, certaines heures pour accompagner les révisions de l’une, le déjeuner de l’autre, etc).
- Nous avons listé ensemble les mesures que nous pouvions mettre en oeuvre pour réduire les pertes de chaleur : garder certains volets fermés, calfeutrer certaines portes avec des tissus, etc.
Ce fut une triple réussite :
- facture d’énergie sous contrôle
- température intérieure de l’appart mieux maîtrisée
- meilleure ambiance, et communication optimale entre les résidentes de l’appart !
Vous me direz, sur Terre, on est un poil plus nombreux que dans ma coloc étudiante. Certes. Néanmoins, certaines actions me semblent transposables à plus grande échelle.
Penser ambition collective, et responsabilité individuelle
Je crois beaucoup en mon propre pouvoir, sans doute parce que je déteste l’idée d’être impuissante.
Face au terrible diagnostic de l’urgence écologique, je cherche intensément tous les moyens qui me sont accessibles pour contribuer au changement nécessaire.
C’est en soi un moyen d’action que l’on sous-estime trop souvent : avoir conscience de son pouvoir, et par extension, de sa part de responsabilité, c’est déjà contribuer à la solution.
Décider que je suis actrice de mes choix, décider de l’intention de mes actions, accepter pleinement la responsabilité qui m’incombe en tant qu’habitante - ou locataire - de cette Planète, voilà qui influence forcément mon comportement dans le bon sens.
Mais attention : se sentir responsable ne veut pas dire se sentir coupable. Ma responsabilité dans l’état du monde et la direction qu’il prend ne me pèse pas sur la conscience.
Ma responsabilité est une boussole pour aiguiller mes choix, elle n’est pas un fardeau ni une pénitence.
La différence est essentielle : je n’agis pas pour alléger ma conscience, je fais des choix ayant pour horizon ce futur qu’il nous appartient tous et toutes de construire, de garantir aux suivant·es.
Si le syndic de copropriété s’en mêlait
Je ne suis pas naïve : l’appart de la coloc irait beaucoup mieux, beaucoup plus vite si les co-propriétaires avançaient l’argent pour qu’on y fasse enfin les travaux nécessaires.
En clair : si nos gouvernements planifiaient et finançaient la transition énergétique qui se fait attendre, et prévoyaient de rationaliser écologiquement les cycles de production-consommation, j’aurais pas besoin de choisir entre avoir chaud et acheter à manger (retour à la coloc !)
Mais je n’ai pas le luxe d’attendre que les planètes s’alignent : je vis dans cette coloc à 7 milliards d’habitant·es, et je ne peux pas la quitter au motif que les proprios sont irresponsables, et laissent la baraque se dégrader dangereusement.
J’ai pas non plus les moyens de mener le type de concertation vécue en colocation - et de toute façon, nous n’avons pas tou·tes les mêmes moyens à notre disposition.
Mám však prostředky, abych nikdy neztratil ze zřetele svůj podíl odpovědnosti, a především nezanedbával podíl, kterým jsem schopen přispět.
A pokud mimozemšťané přijdou, aby získali Zemi, jsem ochoten upustit od zálohy, pokud ji použijí k obnovení všech prostorů, které rozbili předchozí nájemníci.
Následující se o to postará, já vím, protože jsme již začali!
Nicolas Meyrieux na jevištiNicolas Meyrieux je vlastníkem „La Barbe“, kanálu YouTube pro politickou, ekonomickou a sociální popularizaci.
Najdete ho na jeho stránce na Facebooku, jeho účtu na Twitteru, na Instagramu, a to zejména na jevišti, ve čtvrtek, pátek a sobotu ve 20 hodin, v Petit Palais des Glaces, do 30. června!
Par ici pour choper tes places !
