Dříve na # 62 dní: Cnosti úložiště pro přeplněnou mysl
S tímto tématem jsem pracoval už několik týdnů. Nebyl zralý a musel být jednoduše přijat.
Po těchto 62 dnech si kladu otázku: jak kultivovat a pěstovat tyto krásné motivace, všechna tato semena, která zasívám skrze všechny tyto úvahy, jeden den po druhém?
Tato otázka mě přivádí zpět k myšlence, která mě posedla týdny. Vzalo mě to zpátky do hor, den vyčerpávajícího a uspokojujícího dne pěší turistiky, aby ke mně konečně dorazila odpověď.
V životě mi chybí kompas.
Ano to je. Pro pohyb ve vesmíru používám „normální“ kompas. Ukazuje na sever, jih, východ, západ, dělá práci a já ji používám k tomu, abych věděl, kde jsem, kam jdu. Sotva existuje čtvrtfinalista z Koh Lanta, který je špatně připraven neumět číst tento číselník.
Až na to, že tento malý objekt, navíc velmi praktický, funguje pouze pro pohyb v prostoru. A když jsem to rozvinul v rozdílu mezi rozhodnutím a volbou , abych se pohyboval časem, musím se rozhodnout.
A kde je kompas pro rozhodování? Chybějící předplatitelé.
Kdybych měl vlastní kompas, na co bych ho chtěl upozornit? Co to je, ta věc, která mě za každých okolností přiměje vstávat ráno, jaký je cíl, který sleduji, bez ohledu na to, co mi dává důvod žít, co to je? co mě v životě CHCE?
Začátek odpovědi mi trvalo 47 dní. Je zřejmé, že je to super osobní. Ale říkám si, že sdílení obrazovky mého vlastního kompasu vám možná pomůže načrtnout tu vaši.
Sever: přenos
Trvalo mi dlouho, než jsem si na to dal prst, protože mě stejně jako zbývající šéfredaktora Mademoisell přitahuje myšlenka vzdát se všeho, abych se stal instruktorem potápění. A musíme uznat, že mezi těmito dvěma osudy je málo společného.
Málo jistě, ale je tu jedna: myšlenka, že existují informace, hodnoty, které se mají přenášet. Důležité hodnoty, dokonce zásadní.
Bylo to tak snadné. To, co mě dnes ráno a každý druhý den probouzí, je možnost, že mi každý nový den dá něco předat.
Jih: učení
Naproti severu, respektive po něm, logicky přichází moje touha po učení. Potřebuji se neustále učit věci. Zůstal bych na celý život studentem, kdybych nepotřeboval platit nájem a mimochodem se živit.
Říkám „náhodně“, protože LEARNING STUFF je pro mě mnohem podstatnější než všechny náznaky existence.
Chci se učit. Proč? Protože chci vysílat. Mohl jsem být učitelem, to je jisté, bylo to moje první povolání. Existuje však tisíc dalších způsobů, jak se v této společnosti učit a přenášet. Neustále je zkoumám.
Východ a západ: Spravedlnost a nespravedlnost
Co mě drží vždy rovně na sever? To jsou dva směry, které mě přitahují a odpuzují mě stejně.
Mám silný smysl pro spravedlnost a nic nevzbuzuje můj hněv snadněji než nespravedlnost. To je dobré, tato rovnováha mě udržuje rovnou, každý den. Nikdy jsem se nenechal odvést od svých cílů.
Je to správně ? Odpověď na tuto otázku na mě působí jako magnet na dveřích mé ledničky. Jdu, spěchám, je to dálnice správné cesty.
Není pro mě horší repelent než nespravedlnost: musím vystoupit na talíř, abych vrhl svou sílu do boje, abych bojoval s touto urážkou, srazil tuto překážku.
Kompas mých hodnot mě provede pochybnostmi
Na toto tedy ukazuje jehla mého kompasu: potřeba přenášet, touha učit se, neustálé hledání spravedlnosti a boj proti nespravedlnosti (což není úplně totéž). . Cvičím obojí.)
V budoucnu, v dobách pochybností, musím myslet na tento ciferník, na tyto hodnoty, které si musím pamatovat. I když nevidím jasně, kam jdu, vždy budu mít způsob, jak zjistit, zda jdu správným směrem.
Díky jehlu mého kompasu. Ten, který mi připomíná mé hodnoty.
Pak si za 62 dní přečtěte: „Jděte tam s pocitem! »Nebo nejlepší lekce, kterou jsem dostal
