Ahoj!

Doufám, že se vám tuto neděli daří, protože se s vámi musím o co podělit, než se rozloučím.

Tělo k srdci Srdce k tělu, můj protikomplexní projekt

Před něco více než rokem jsem začal vydávat ilustrovaná doporučení pod krásným názvem od těla k srdci od srdce k tělu .

Ano, vím, není snadné si to zapamatovat ... řekněte si, že srdce je ve středu a není to náhoda.

Možná nevíte, že tento projekt se zrodil dlouho předtím, než jsem byl v Mademoisell, během studia v roce 2021.

Začalo to osobním pozorováním: Mám spoustu komplexů, ale když o nich mluvím, uvědomím si, že nejsem sám a že kromě toho je jejich sdílení postupem času oslabuje.

Výsledkem je docela v pohodě! Rozhodl jsem se proto, že z toho udělám projekt spolupráce, protože mám jen jedno tělo a na této planetě je tolik lidí, kolik je živých.

Chtěl jsem dát příležitost jiným lidem sdílet své příběhy se svými těly a jejich komplexy. Že kdokoli může dosvědčit, aniž by se bál, že bude souzen.

S myšlenkou, že se tyto příběhy dotýkají jiných lidí, a že společně vytváříme krásný, uklidňující prostor, velmi měkký a teplý.

Myslím, že vám s citem mohu říci, že je to kurva úspěšná sázka!

Moje úplně první tělo k srdci Srdce k tělu

Na závěr této série, která je zjevně mým prvním dítětem, jsem se s vámi chtěl podělit o své svědectví. Začne to úplně prvním tělem k srdci, které jsem zveřejnil v říjnu 2021 na svém blogu.

Stromová růže

Rok je dobrý, země bobtná
Obloha přetéká v polích
Na trávě se krčí jako břicho
Rosa hoří, aby kvetla

Paul Eluard

Vždy je pro mě těžké převzít tyto dvě malé shluky na veřejnosti. Už jsou to dva roky. Stále se mi těžko zvedají ruce v tielku, aniž bych si myslel, že to někdo nakonec shledá hrubou.

Neobtěžují mě, dokonce je miluji, moje chlupy. Můj přítel se nestará. A vyděsím se v očích ostatních.

Je to vážné, že? Znamená to, že kdybych voskoval, dnes by to bylo pro „ostatní“.

Jen bych si přál, abych se neposral. Ale na to je práce. Dekonstruuje to, co vidím každý den. Dívky, které odstraňují chloupky automaticky.

Je to přestat se srovnávat. Protože jimi nejsem a nikdy nebudu. A v žádném případě to nechci.

Je to můj každodenní boj proti sobě a nikomu jinému. Protože v zásadě „ostatní“ nejsou problém.

Problém je v tom, že tomuto zvědavému pohledu dávám příliš velký význam. Ale ne na dlouho, bobří víra.

Budou mě doprovázet lidé?

Jsem si tím docela jistý.

Přiznávám, že se stále s citem ohlédnu za touto publikací s poznámkou, jak daleko jsem se dostal.

Tehdy Léa to ještě nevěděla, ale o několik měsíců později se chystala ukázat své vlasy internetu. A to dělalo hluk. A to mi hodně prospělo.

No, nostalgie je v pořádku a dobrá, ale co teď?

Moje tělo je bomba, zlato

Rád bych vám řekl, že o více než dva roky později
se šíleně miluji každý den.

Ale to by lhalo.

Hodně jsem pracoval na tom, abych
se konfrontoval s tímto slavným „pohledem ostatních“.

Hodně jsem pracoval, abych čelil
svému pohledu, nejhorší ze všech.

Stále mám chvíle, kdy
mi připadá ošklivá ta nebo ta část mého těla.

Vždycky se
podívám na své chlupaté nohy
a pomyslím si „Lea nebo bobr?“ ".

Nebo že moje levá prsa
je opravdu větší než pravá,
vážně, není tak důležité
být symetrický, že?

Ten druh bradavice na mém nosu
to vidíme a je to k ničemu.

Ale ve srovnání se vším, co jsem od té doby vyhrál,
to není vůbec nic.

Toto rozhodnutí přirozeně přijmout své tělo
bylo jistě nejdůležitější
pro moji sebeúctu.

Už do svého těla neposílám
nenávistné zprávy, jako tomu bylo dříve.

Přestal jsem věřit, že je jedním z důvodů
mého neklidu. Moje tělo již není
mým nepřítelem, což je třeba skrývat, hubnout, voskovat.

Moje tělo je můj nejkrásnější spojenec.
Je to on, kdo mě maximálně těší ze života
.

Místo toho
, abych mu neustále vyčítal mé neštěstí, se ho snažím poslouchat.

Snažím se pochopit, co o mně říká.

Nikdy nebude vypadat jako ty v
časopisech, ani jako nejlepší
z mých přítelkyň. A na tom nezáleží.

Strávil jsem tolik času jeho diskreditací,
ponižováním a nutením platit za to, že nevypadal
jako to, co jsem považoval za dokonalost.

Přesvědčen, že mě nikdo nemůže milovat,
a zvláště ne já.

Takže teď, ve 25, mu posílám
opačnou zprávu.

Jsme to především my dva.

Pokud ho někdo za něco viní,
je na vině tato osoba. Ona není já.
Ona neví, čím jsme si prošli my dva.

Neví, že když se dotkne
mého těla, dotkne se mého srdce.

Jsem takový. A já odmítám změnu.
Rozhodl jsem se být celistvý, převzít to a
najít lidi, kteří by to respektovali.

A našel jsem pár úžasných lidí
se srdcem naplněným láskou, jako jsem já.

A našel jsem tě.

Děkuji, vážně vám děkuji za tyto dva roky
po vašem boku. Děkuji za vaši laskavost
všem, kteří svědčili.

Děkuji, že jste mi dokázali, že nikdy
nejsme sami tváří v tvář našim komplexům, našim úzkostem,
našemu strachu z nemilování
za to, kým jsme.

Děkuji týmu Mademoisell, který mě
vždy podporoval a tlačil, abych převzal vedení.

Kdo mi dal tento prostor k vyjádření a
kdo mi pomohl mluvit k vám co nejjasněji.

A konečně díky Charlotte, Mymy, Anne-Laure,
Lilas, Sinéad, Sambre, Kalindi, Nicolas, Julie,
Lola, Encollowen, Hortense, Maylis, Camille,
Hélène, Clémentine, Élisa, Laura, Méril, Laura,
Sophie, Alice „Latifa, Pauline, Maria, Maite,
Lucie, Lucie, Chloé, Marion, Juliette, Hélèna,
Alicia, Juliette, Coralie, Cécile, Chloé, Roxane,
Léonore a Angela jsou tak
milí, dojemní a odvážní lidé.

Vrhl jsem na všechny tyto lidi
jemný pohled , dotkl se tolika lidského tepla.

Jsem si dobře vědom toho, že psaní
na veřejné platformě často
dává jen část své reality.

Mais c’est justement de cette réalité-là dont
j’ai soif. C’est celle-là qui me touche au plus
profond, qui me fait réfléchir et qui m’aide
à comprendre les autres.

Je vous remercie de m’avoir aidée à montrer
cette vulnérabilité, d’y avoir porté un regard
franc et des réactions positives.

Vraiment, toutes ces attentions m’ont amenée
à avoir ce même regard envers moi-même.

J’ai de la tendresse pour mon corps et,
même, des vagues d’amour.

OUI il y a des jours où je me trouve CANON !

Il y a des jours où je me dis que ces bourrelets
sont trop mignons, il y a des jours où je sais
que j’ai tellement confiance en moi que je rayonne.

Et ces jours-là, ils sont de plus en plus nombreux.
Ces jours-là, je me trouve sincèrement belle
parce que mon corps et mon cœur s’alignent.

Ils me disent que je suis sur la bonne voie.

Ils me disent que j’aime ma vie, que j’ai la chance
de pouvoir faire ce qui me plait le plus,
que je me sens utile, que je respecte mes envies,
mes goûts et mon militantisme.

J’ai pas fini de dégommer les tabous qui entourent
la féminité toxique, pas fini d’apprendre de vous,
d’apprendre de moi.

Corps à cœur Cœur à corps, c’est terminé sur
mademoisell et sérieusement, c’est une de
mes plus belles expériences humaines.

Merci de faire compter cette parole.

Je vous embrasse, ça n’est que le début,
je n’ai que 25 ans et j’ai décidé que le bon
moment pour vivre mes rêves, c’était

maintenant.

En parlant de rêve qui se concrétise, je suis hyper contente de vous annoncer que Corps à cœur Cœur à corps va sortir en livre.

OUI J’AI BIEN DIT UN LIVRE, MÊME QUE ÇA SERA UNE BD ! Donc stay tuned comme on dit chez les castors furieuses !

Pour suivre la suite de mes aventures, rendez vous sur Instagram et Facebook !

Je vous laisse, les mad, sur cette citation d’Anaïs Bourdet, créatrice de Paye ta shnek :

« Être une femme, c’est mériter la lune et aller la décrocher soi-même. »

BAMBAM !

Populární Příspěvky