Mademoisellův tým vám řekne, co ji vedlo k práci v časopise! Něco, co vás inspiruje pro vaši vlastní školní kariéru!
Pokud si představíte, že jsem měl lineární cestu a že jsem do Mademoisell dorazil logicky, budete čelit vážným zklamáním.
Připravte se tedy na cestu s mnoha dobrodružstvími, jejichž absurdita bude mít přinejmenším důsledek toho, že vám ukáže, že ať už jsou vaše cíle jakékoli, existuje způsob, jak je dosáhnout .
A to, i když ještě nevíte, jakou práci chcete dělat; Vrátím se k tomu.
Od „atypického“ vzdělávání po jazykovou školu
Když jsem právě oslavil své 15. narozeniny, složil jsem a získal bac S (specialita SVT). Takže obecně mluvím o „atypickém“ vzdělávání, hlásím, že jsem přeskočil 3 třídy.
Nemám si na co stěžovat, měl jsem obecně vynikající výsledky a zvědavost zajímat se o to, co jsem ve třídě studoval .
Ve skutečnosti byla škola opravdovým utrpením a já jsem hodně bojoval svým způsobem.
Byl jsem vyhozen ze střední školy, měl jsem období školní fobie, zkrátka jsem si nebyl jistý, že mi akademická půda bude tolik vyhovovat.
Šel jsem tam stejně, protože od 3. ročníku jsem věděl, že se chci stát učitelem španělštiny na střední a střední škole.
Abych věděl, kam jít, vyhledal jsem radu od učitelů a požádal jsem o dokončení.
Bylo mi řečeno o kurzech LEA (Applied Foreign Languages) a LLCE (Language, Literature, Foreign or Regional Civilization), rozhodl jsem se pro druhý.
Jelikož tento kurz nabízí mnoho zařízení, spoléhal jsem se znovu na radu učitele a jako první jsem si vybral Avignonskou univerzitu, aniž bych věděl, co tam očekávat. .
Bylo to krásné ❤️
Byl jsem přijat bez problémů, navzdory svým poněkud katastrofickým známkám v Terminale, období, během kterého jsem 6 měsíců nechodil do třídy.
Nebylo to vyhráno, ale měl jsem dobré uznání a vynikající výsledky ve španělštině . I když jsem v S, myslím, že se to počítalo.
Moje první roky ve španělštině LLCER
Zpočátku jsem byl zklamaný, když jsem viděl, že lekce jsou stále docela obecné a ne tak konkrétní, jak jsem doufal.
V promo akci bylo mnoho lidí, kteří tam byli „náhodou“ nebo „standardně“, mnozí dosud nemluvili plynně španělsky ...
Stručně řečeno, bylo to velmi blízko střední škole.
Začal jsem se tedy učit mimo třídu, prohlubovat se, maximálně se kultivovat .
Postupem času se témata probraná ve třídě stávala čím dál konkrétnější a našel jsem specializovanější vzdělání, které jsem hledal. Lavice mé třídy se vyprázdnily od těch, kteří tam nebyli vášnivě.
I když jsem měl velké potíže vyrovnat se s lidmi, se kterými jsem studoval, bylo nám lépe než na začátku.
Učitelský tým, neuvěřitelný přínos na univerzitě
Měl jsem učitelský tým FOR-MI-DABLE , neuvěřitelné pedagogy, s touhou předávat a šílenou vášní.
Byl jsem na univerzitě v lidském měřítku, což zcela odpovídalo mému způsobu provozu, a ve velmi malé propagaci.
Učitelé nás opravdu znali individuálně. To mi umožnilo jít na konec licence navzdory 5měsíční hospitalizaci a ultra přísnému každodennímu lékařskému monitorování, jakmile jsem odešel.
Známku jsem opakoval jednou, ale pokusil jsem se ji prožít jako příležitost dozvědět se více . I kdyby to byla lež, říci, že to není selhání v mých očích.
Každopádně jsem věděl, proč jsem tam byl . To mi pomohlo vyrovnat se s méně chladnými momenty mého tréninku.
Miloval jsem. Byl jsem vášnivý, všechno mě zajímalo, neustále jsem chtěl vědět víc . Četl jsem, viděl filmy, zúčastnil se seminářů, byl jsem na výstavách, poslouchal podcasty, hrál divadelní hry, a když jsem měl příležitost, cestoval jsem.
Místo toho jsem s pomocí svých učitelů dával lekce. Každá prezentace byla pro mě příležitostí dozvědět se co nejvíce o novém předmětu a předat svoji vášeň i když jen trochu ostatním studentům.
Stručně řečeno, byl jsem důkladně a studium je moje vášeň.
Byl to dokonce můj oblíbený rok 2018!
Investuji vedle své španělské licence, mého řešení, jak si studium užít
Ukázalo se, že mým velkým problémem během školní docházky byla nuda . A jak stimulující je moje prostředí, oběť má tendenci se vracet a vkrádat se do všech nedostatků, které jim přijdou do cesty.
Spojte to s tím, že nejsem schopen zůstat neobsazený, a zjistíte, co mě na 4 roky potěšilo: studentská sdružení.
Zapojil jsem se do svého L1 (prvního ročníku bakalářského studia) v mnoha sdruženích a na všech úrovních: od prodeje na večer BDE až po setkání na obranu materiálních a morálních statků studentů v ministerstva.
Mluvil jsem o tomto zážitku ze zapojení v tomto podcastu (byl jsem BABY ?)
To je místo, kde jsem potkal nejvíce lidí, a to je místo, kde jsem se naučil nejvíce . Zabýval jsem se vším a ovládal schopnosti, o kterých bych bez toho nikdy neslyšel.
Potkal jsem lidi, kteří v mém životě a při stavbě hráli klíčové role , které bych nikdy náhodou nepřekročil.
Kromě toho všeho jsem měl ve své instituci studentské zaměstnání: pracoval jsem v poradenské službě, kde jsem přivítal a doporučil studenty, studenty středních škol a jakoukoli další osobu, která potřebovala informace. a rady.
Bylo velmi poučné pochopit, jak funguje vysokoškolské vzdělávání ve Francii i jinde.
Jak jsem díky studentskému sdružení potkal „dívky z Mademoisell“
C’est grâce à l’associatif que j’ai rencontré Clémence Bodoc, rédactrice en chef de mademoisell.
J’ai monté un événement au sein de l’université, promouvant l’égalité et la tolérance. Comme j’organisais cela seule, je me suis dit que j’allais en profiter pour kiffer, et j’ai décidé d’inviter mademoisell, que je suivais assidûment, à y participer.
Long story short : j’ai dû insister pas mal pour réussir à faire en sorte que quelqu’un vienne, mais j’ai fini par réussir à convaincre Clémence, que j’ai donc accueillie deux jours à Avignon. C’est à cette occasion que nous avons réellement discuté.
Ça a été un immense coup de cœur !
Elle m’a dit que ce serait cool que je vienne faire un stage chez mad à l’occasion, j’ai gardé l’info en tête et je l’ai laissée maturer.
Entre temps nous nous sommes recroisées, puis j’ai fini par me décider, et faire un mois de stage à la rédac. Ça s’est ultra bien passé, elle et Fab m’ont proposé de venir travailler chez mad.
Et… j’ai dit non.
Meilleure manière d’avoir un taf chez mad, n’est-ce pas ?
J’ai continué à écrire pour mademoisell pour mon propre plaisir tout en continuant mes études (littéralement, parce que j’écrivais en cours) (ne faites pas ça).
Je voulais finir mon cursus avant d’envisager cette option. Je m’étais en plus découvert une passion pour la recherche, et j’avais à présent envie éventuellement d’aller jusqu’au doctorat.
Et puis à force d’y penser, je me suis dit que j’étais en 3ème année de licence avec des chances honnêtes de la valider, que j’étais jeune, et que si je voulais reprendre les études plus tard, même dans 5 ans, j’aurais un âge raisonnable comparé à mes futur·es camarades de promo.
Et puis 19 ans, c’est un super âge pour tout plaquer et tenter des trucs, même à l’autre bout de la France, même si ça fait peur, surtout si ça fait pas partie du plan.
J’ai donc fini par rappeler Clem, échangé avec elle et Fab, et je suis revenue pour 3 mois de stage, profitant de mon statut étudiant, tout en sachant que le stage déboucherait fort probablement sur un C.D.I.
- Tu veux bosser ici ?
- Non merci bisous ciao.
- …
- Mdr mais non c’était une blague.
- Ptdr t’es con !
Et bim, badaboum, 3 mois plus tard, je signais un C.D.I. chez mad ?.
J’ai su entre temps que j’avais obtenu ma licence, donc j’ai pu rester à Paris avec l’esprit tranquille.
« C’est quoi exactement, ton taf, chez mademoisell ? »
Bon, à présent, il s’agit de définir ce que je fais chez mad, comment j’en suis arrivée à ces missions, qui sont bien entendu tout à fait en lien direct avec les études que j’ai faites.
Quand je suis arrivée, je suis rentrée au sein de la rédaction, dans le pôle actu/société/témoignages.
J’étais également là pour soutenir Clémence, rédac cheffe, au quotidien.
- Ah mdr t’es vraiment venue en fait !
Accessoirement, j’aidais régulièrement aux relectures « zéro fautes » des articles, rapport que tout de même j’ai fait des études de langue, et donc de grammaire (ok c’était la grammaire espagnole, mais bon).
J’ai très clairement passé un deal avec Clémence sur ce que j’avais envie de retirer de cette expérience.
Je voulais - je veux - absolument apprendre, le plus possible, dans le plus de domaines possibles. Je sais que je ne resterai pas ici éternellement, alors autant m’y enrichir vraiment !
De fait, j’ai assez vite pris d’autres missions. Je suis notamment responsable du référencement web (SEO, pour les intimes), qui permet à mademoisell d’arriver le plus haut possible dans les suggestions de Google.
Un concours de circonstances provoqué mon passage, initialement temporaire, à la régie commerciale de mademoisell.
Je m’occupais là-bas de l’opérationnel, c’est-à-dire que je faisais en sorte que tous les partenariats que nous avions mis en place se déroulent correctement.
OUI BIEN SÛR CE PARCOURS EST TOUJOURS LOGIQUE ET LINÉAIRE ???
La seule mission que j’ai gardée de la rédaction était le SEO, même si je continuais à écrire quand j’avais quelques minutes, parce que j’aime ça.
Mon envie de faire le plus de trucs différents possibles chez mademoisell
Bim, nouveau concours de circonstances, et quelques mois plus tard, me voilà en charge des partenariats dans le milieu de la littérature, notamment.
Je m’occupe à présent de démarcher des maisons d’édition, pour trouver de chouettes livres dont te parler et au passage financer mademoisell (et Rockie !).
En plus de cela, je produis la plupart du temps moi-même les contenus que je vends, ce qui me permet d’avoir un pied à la régie, et d’en garder un à la rédaction.
Tu as dû comprendre en lisant les précédentes lignes, je n’aime pas me cantonner à une seule mission. Si celle-ci occupe le gros de mes journées de travail, lorsque je peux filer un coup de main ailleurs, je le fais.
Je continue donc à écrire, suis toujours responsable du SEO, et si j’ai le temps de relire et corriger un article je m’en fais une joie.
Grâce à Louise et Doro, j’ai aussi appris à mixer pour les Grosses Teufs mademoisell ! Une nouvelle expérience incroyable et incroyablement impromptue, aussi.
Et c’est stylé
Et la suite, chez mademoisell ?
Je serais incapable d’avoir juste des fonctions limitées sur une longue durée. J’ai besoin de changement. Alors, forcément, j’ai envie de découvrir d’autres aspects de la boîte.
Je sais que quand je maîtriserai ce que je fais actuellement, quand j’aurais un peu fait le tour, j’aurai besoin de renouveau.
J’espère poursuivre cet apprentissage perpétuel et tenter de nouvelles choses au sein de mademoisell encore quelques temps. J’espère pouvoir m’y former, et apporter aussi tout ce que j’ai à donner.
J’espère transmettre mon savoir et les compétences que j’acquiers à celles qui prendront la suite.
Mon objectif est toujours d’être chercheuse à l’université, et je crève d’envie de reprendre mes études là où je les ai laissées. En même temps, je sais que peut-être d’autres opportunités et d’autres passions se présenteront à moi.
Ma conclusion, c’est que je ne suis pas « arrivée » chez mademoisell : mon parcours est loin d’être fini.
En toute honnêteté, ça n’a même jamais été vraiment un objectif, plus une succession d’heureux hasards et d’opportunités saisies. mademoisell sera une étape de mon parcours, qui je l’espère me mènera loin. La suite, on verra bien !
