- Článek zveřejněný 17. listopadu 2021
Stockholmský syndrom označuje vzájemný „proces připoutání“ mezi únosci a rukojmími. Jinými slovy je možné, že rukojmí a únosci k sobě navzájem vyvinou pozitivní city, což by pomohlo obětem „dostat se“ do zajetí.
Proč mluvíme o „Stockholmském syndromu“?
Koncept „Stockholmského syndromu“ se poprvé objevil asi před 40 lety, po zajetí rukojmích ve Stockholmu.
V srpnu 1973, chovanec na dovolené, Jan-Erik Olsson, vyloupil banku a zadržoval čtyři zaměstnance jako rukojmí. Na konci 6 dnů vedly jednání k propuštění rukojmích bez úhony.
Během těchto dnů únosce prohlašuje, že pokud se na začátku braní rukojmí jeho oběti velmi vyděsily, jejich city se rychle změnily a situace se pro něj stala téměř „přátelskou“.
Rukojmí následně odmítli svědčit proti svému útočníkovi. Šli za ním do vězení a jedna z obětí měla údajně dokonce milostný vztah s Janem-Erikem Olssonem.
Ve filmu Buffalo '66 od Vincenta Galla bývalý trestanec unese mladou ženu a vyvíjí se mezi nimi složitý vztah.
Stockholmský syndrom, jak to funguje?
Hlavním rysem syndromu je, že se objevuje v situaci extrémního napětí mezi dvěma stranami.
To mají rukojmí a jejich únosci společné. Každá ze stran je skutečně v nebezpečí smrti, i když se jejich cesty očividně velmi liší.
Když začne braní rukojmí, zažijí oběti extrémně silný psychologický šok. Během několika vteřin se jejich životy obrátí vzhůru nohama a najednou se stanou ohroženými.
Najednou je jejich bezpečnost zpochybněna a jejich přežití je krátkodobě ohroženo, i když před několika minutami byl jejich život zcela obyčejný.
Představte si. Opustíte svůj domov, abyste něco zveřejnili, jděte do své banky ... A najednou se váš život změní a může kdykoli skončit.
Tato situace vede k extrémnímu psychickému stresu. Často, když čelíme intenzivnímu stresu, můžeme projít stavem zmatku.
Náš mozek pak musí spravovat příliš mnoho informací, stáváme se neschopnými reagovat, činit rozhodnutí ...
Po tomto prvním kroku prochází rukojmí psychologickou „reorganizací“. Poté se musí přizpůsobit nové situaci a všem jejím novým datům.
Během braní rukojmí oběti ztratily veškerou orientaci. Nejenže je jejich život v krátkodobém horizontu ohrožen, ale navíc jsou zcela závislí na svých únoscích.
Nakonec již nemají žádnou samostatnost. Už nemohou spravovat svůj čas a jsou ve všech svých potřebách závislí na svých mučitelích. Je to „díky“ jejich katovi, že se mohou pohybovat, jíst, jít na toaletu ...
Tváří v tvář těmto novým údajům se psychika rukojmí musí reorganizovat, přizpůsobit a jedinou osobou před nimi, kromě jiných rukojmích, je únosce.
V některých případech může být pocit závislosti doprovázen pocitem vděčnosti vůči kata.
Nakonec se z rukojmí stane někdo, kdo se rozhodne vás nezabít - kdo by za to nebyl vděčný?
Stockholmský syndrom, mechanismus psychologického přežití
Pro Dr. Franck Garden-Breche je Stockholmský syndrom adaptivním mechanismem, který by rukojmím umožnil přežít a vypořádat se s jejich novou situací.
Někteří odborníci na duševní zdraví vytvářejí paralelu mezi braním rukojmích a vztahem rodič-dítě.
Pro ně, když jsme malé dítě, také zažíváme úplnou závislost na našich rodičích. Rukojmí by zažili stejnou závislost a opětovné prožití tohoto svazku by je mohlo vést k tomu, že znovu zažijí emoční vzorec „rodič-dítě“.
V tomto případě by rukojmí zaujali postoje dítěte k jeho rodičům (mohli by tak vůči svému mučiteli cítit pozitivní pocity, identifikovat se s ním…).
Abychom šli dále, v článku pro Brain & Psycho lékař Eric Torres zdůrazňuje, že rukojmí se obává víceméně vědomě útoku policie.
Tento útok by mohl ohrozit jeho život a v tomto případě se viník stal jeho obráncem ... Což by mohlo vysvětlit, že někteří rukojmí nakonec přijmou názory svých mučitelů.
Při braní rukojmí tedy oběti ztratily orientaci, ale to není vše. Staly se také čipem pro vyjednávání mezi únosci a úřady.
Jsou odlidštěni, tato situace jim odebere identitu a když se na ně únosce obrátí, vrátí jim jejich lidskost ...
Celkově lze říci, že Stockholmský syndrom by byl poznamenán dvěma mechanismy: za prvé, rukojmí jsou oběťmi extrémního psychologického šoku, který vyhodí do povětří všechny jejich měřítka a hodnoty.
Poté rekonstruují nový způsob přístupu k situaci, kdy jsou zcela závislí na útočníkovi.
Ve spolupráci s katem a rozvíjení pozitivních pocitů vůči němu by to mohla být strategie, která by rukojmím poskytla nejlepší šance na přežití ...
Chcete-li jít dále na Stockholmský syndrom
- Článek od lékaře Erica Torresa pro Brain & Psycho
- Rozhovor s rukojmím za Stockholmským syndromem
